Ostrůvek Gili Air 29.06.2013

Ještě ráno v šest u snídaně jsem pořádně nevěděl, co dnes budu podnikat, vytržená mapka z časáku mě navedla, asi dvacet kiláků od mého městečka je malý přístav Bangsai, ze kterého vyrážejí pravidelné linky na ostrůvky Gili Air, Gili Meno a Gili Trawangan, po snídani jsem popadnul báglík, ručník, plavky, motorku a hurá směrem přístav. 

Jasné ranní počasí naznačovalo krásný den, do přístavu jsem si to frčel zostra, je to paráda řídit novou motorku, kde všechno funguje jak má a dá se na ní spolehnout. Mého dvoukolého kamaráda se mě podařilo upíchnout na placeném parkovišti za 10 Kč na den,  kancelář na prodej jízdenek je hned na pláži, veřejná linka tam jezdí na všechny tři ostrůvky, je to směšně laciné, ale má to podmínku, funguje to jako bemo, dokud se loďka nenaplní, tak nevypluje, já jsem si vybral s těch tří ostrůvek Gili Air, koupil si jízdenku a posadil se s kafem pod palmu na čekačku, až se sejdou lidi na naplnění lodky.

Na pláži bylo několik loděk a jednu z nich zrovna nakládalo pár místních týpků, lodky se musí nakládat z moře, nemají tam na ně uzpůsobená mola, týpek chodil jeden za druhým, až byla loďka skoro plná, říkal jsem si, že taky jede na jeden z ostrůvků s nákladem zásob, ale jakmile se loďka naplnila, tak na nás pokynul jeden týpek, že jako máme nastoupit do té naplněné lodky, tak jsem si říkal, že si dělá prdel, ale nedělal, vešlo se tam ještě čtyřicet osm lidí včetně mě, zkontroloval jsem ledvinku, báglík, jestli všechno drží jak má, až se převrhnem, abych bych byl schopný doplavat i s věcma zpátky na Lombok. Musel jsem se cestou tam smát, protože s námi jelo hejno slepic, spousta zeleniny, ovoce, několik desek překližky, spousta pytlů, pitné vody a nevím, čeho všeho dalšího, dopluli jsme, ale upřímně jsem tomu moc nevěřil.

Ostrůvek je jako z časáků, nádherné pláže, palmy, azuro, na ostrůvku jezdí jenom vozíky tažené koníky a kola, motorizovaná doprava tam není, to je super, protože je tam naprostý klid, já si půjčil kolo na objetí ostrůvku, je malý, objel jsem ho za den dvakrát, při první okružní jízdě jsem si vytipoval restauračku, kde se budu občerstvovat a u toho odbíhat do moře. Čekal jsem napálené ceny nápojů a jídel, ale nebylo to zase tak strašné, po pivku a osmahnutých nudlích mě uvítalo azurové moře, je až moc teplé, kus od pláže byla pořád mělčina, tak metr hloubka a svažovalo se to zlehka do hloubky, najednou jsem uviděl opravdickou velikou želvu, mohla mít odhadem tak metr na délku, pod vodou se tak rychle nepohybuje, doplaval jsem ji a otravoval, chytil se svrchu krunýře, ale mrška se nedá udržet, dvakrát se mě vysmekla, nádhera, tenhle zážitek mě stačil na celý den, bavil jsem se o tom z číšníkem a u ostrůvku jich je hodně, je to prý normální, že se dá spatřit.

Po poflakování na pohodlném bambusovém posezení na pláži jsem musel pomalu zpátky k místu, odkud odplouvají lodky, poslední odplouvá ve tři hodiny, já jsem tam byl už ve dvě, lidí tam bylo dost, tak vyplula brzo a tentokrát bez šíleného nákladu zásob, motorka byla v pořádku na parkovišti, večer jsem ještě stihnul kousek od městečka jeden chrám u moře, kde místní lidé přinášeli obětiny a modlili se, po návratu do hotelu se přihnala bouřka, právě včas…

Zde je odkaz na fotky z ostrůvku adam591.rajce.idnes.cz/Gili_Air_29.06.2013/

Zde je odkaz na fotky z chrámu adam591.rajce.idnes.cz/Chram_Pura_Batu_Bolong_a_pobrezi_kolem_Senggigi_29.06.2013/