Okolí Yogyakarty – Borobudur 10.06.2013

Na prozkoumávání okolí města mě bude sloužit dva dny pronajatá motorka, dnes jsem s ní vyrazil už v pět hodin ráno k největší památce – chrámu Borobudur, cesta byla ráno v pohodě, chtěl jsem tam vidět východ slunce, proto tak brzy, chrám otevírají v šest hodin. Po zaplacení drahého vstupného se k památce jde areálem s několika budovami, parkem, po chvilce se ukázal Borobudur, z dálky vypadá obrovský, je takový kompaktní. Po vyšlapání schodů až na vršek památky se v okolí vylouply vulkány, po ránu se na ně dobře koukalo. Tohle místo je hodně známé, takže lidí tady bylo až dost na můj vkus, ale čekal jsem to.  Kameny ve všech patrech jsou zdobené tesanými reliéfy, muselo to dát obrovské úsilí postavit něco tak obrovského v té době, návštěva stála za to.

Díky tomu, že mám motorku, můžu prozkoumávat okolní vesničky a místa bez turistů, po krátkém mrknutí na navigaci jsem se rozhodnul objet jeden z vulkánů – Gurung Merapi skrz vesnice, cesta vedla hodně do kopce, všude kolem cesty je úrodná půda, malá políčka dominují této krajině, vulkán může kdykoli znovu vybuchnout, je dost aktivní, každou chvilku jim bouchne, při zastávce v jedné z vesnic na oběd, jsem si rukama, nohama pokecal ze starou paní ze stánku, rukama mě ukazovala, že zažila tři výbuchy sopky, ale půda je tak úrodná, že odtud zdejší lidé prostě neodejdou, je to časovaná bomba. Měl jsem kliku, že se zrovna svážela zelenina z políček na trh kousek od vesnice Selo, bylo tam rušno jak ve včelím úlu, domorodci ze mě měli srandu, jak tam lítám s fotákem a cvakám.

Po ujetí odhadem  stopadesáti kilometrů jsem se prokličkoval až k hotelu, překvapivě lehce se mě podařilo adaptovat na místní šílenou dopravu, na pokoji jsem se díval na svoje ruce, mám je jak z dolu na uhlí, samá špína ze smogu, šílený výlet, ale stál za to.

Zde je odkaz na fotky adam591.rajce.idnes.cz/Borobudur_a_okoli_10.06.2013/