NP Bromo-Tengger-Semeru 13.06.2013

Plán z předchozího večera mě pomohl nastínit internet i průvodce, moje trasa není snadná, je alternativní, vedoucí krásnou krajinou, cíl je obrovský kráter Tangger 10 km v průměru ve výšce kolem 2500 m nad mořem, v kterém jsou tři sopky, nejznámější aktivní Gunung Bromo, Kursi a Batok, vedle obřího kráteru je další největší Jávská sopka Gunung Semeru (3676 m).  Nechtělo se mě podstupovat turistickou mašinérii, která spočívá v dosažení vyhlídkové místa terénními auty  z Probolinga kousek od sopek a čekání na východ slunce, to je podle mě nechutně organizovaná komerce v podání zdejších agentů.  

Motorku jsem ráno před hotelem startoval v pět hodin ráno, byla ještě tma a cesta z města mě dovedla na úpatí kopců až do vesničky Jemplang, tam je jedna ze stanic, kde se platí poplatek do národního parku, odtud trasa pokračovala rozmlácenou cestou směrem k okraji kráteru, následoval jsem jednoho místního motorkáře a snažil se kličkovat mezi výmoly na silnici, po přejezdu hrany kráteru se cesta změnila v deset kilometrů dlouhou trasu, jako z úseku Rallye Paříž-Dakar, jen s tím rozdílem, že místo písku je tam sopečný popel, musel jsem dávat fakt bacha, abych udržel motorku na trase, stačí se naklonit o trochu víc a není problém se vyválet v popelu, místní domorodci živící se dovážením turistů do kráteru to běžně jezdí, řidiči protijedoucích terénních automobilů na mě  koukali  jak na zjevení, bělocha na motorce v kráteru asi ještě neviděli.  Motorku jsem nechal u sopky Gunung Bromo a šel se podívat na hranu kráteru, z kterého se valil dým, na vrchol vedou schody a bylo tam dost lidí, je to silný pocit koukat přímo do nitra kouřící sopky, to asi už jen tak nezažiju. Po tomhle zážitku jsem uháněl kráterem do vesničky Cemoro Lawang, ta je přímo na okraji kráteru, místní lidé asi nevědí, co je to strach…, motorka měla hlad a já taky, takže jsem natankoval motorku i sebe v místním bufáči, do motorky lahváčový benzín, do sebe čaj a rýži s vajíčkem, trochu zapršelo a krásně mě to vyšlo na jídlo, po navedení na stezku místními domorodci, vedoucí zase zpět do kráteru a z něho na vyhlídku z okraje obřího kráteru se mě otevřel pohled na sopky, Gunung Bromo přestala zrovna kouřit, tam mám fotky z dálky bez kouře, ale i tak to byl pohled jak z pohlednice.

Naplněný zážitky mě motorka vezla zase směrem zpátky do Malangu, ale jinou trasou, vedla skrz vesničky Wonokitri, Nadiwoso, krajinou plnou malých políček s neskutečným sklonem v kopcích, musí to být hrozná makačka tohle obdělávat, je to úrodná půda, místní mají osázený každý kousek půdy. Sopečný popel jim slouží jako hnojivo, používají ho na stavbách místo písku, je to ceněný materiál, cestou se mě podařilo najít zapadlé chrámy a jednu čajovou plantáž, poslední zastávka byla u Candi Sumberawan, vedla tam trasa kolem rýžových políček, pak už jenom zpět do Malangu. Byl to náročný a krásný den, na motorce jsem jezdil od pěti ráno do půl šesté do večera, nevím kolik jsem najel kilometrů, ale bylo to hodně, zítra chci ještě prozkoumat zdejší krásnou krajinu na motorce, pak budu pokračovat směrem na východ Jávy.

Zde je odkaz na fotky adam591.rajce.idnes.cz/NP_Bromo-Tengger-Semeru_13.06.2013