Malang-Banyuwangi, Plošina Iljen 16-18.06.2013

Přesun Malang-Banyuwangi 16.06.2013

Na ranní autobus do Banyuwangi jsem se dostal z hotelu bemem, na autobusáku se v daný čas objevila jedna plečka v podaní autobusu, autobus byl prázdný a já jsem si našel fajn místečko vzadu na sedačkách, bylo tam i místo na můj bágl a naivně jsem se domníval, že přesun proběhne celkem v pohodě, zase tak v pohodě to nebylo, protože to byla třída economy a řidiči autobusů po trase jsou domluvení a vyměnují si po cestě pasažéry, mají v tom svůj systém a pak se šábnou o peníze, řidič první plečky jel první úsek cesty jako blázen, cihla na plynu, aby stihnul druhou plečku, do které nás narval, dvakrát jsme měnili autobus, z jedné plné plečky, do naprosto narvané plečky, a z naprosto narvané plečky do super narvané plečky, byl to zážitek, cesta celkem trvala osm hodin, po cestě jsem se seznámil se zdejším učitelem angličtiny, se kterým se dalo dobře konverzovat, alespoň jsem si tím krátil čas. Po dojetí do Banyuwangi se mě nechtělo vůbec nic, byl jsem z té jízdy naprosto mrtvej. Stejně nejlepší způsob cestování po zemi na Jávě je vlak.

Banyuwangi – Plošina Iljen 17-18.06.2013

Do města jsem ráno vyrazil brzo, před šestou hodinou, mým cílem si bylo pronajmout  motorku na pár dnů, ale po projití celého města se mě nepodařilo najít jedinou půjčovnu, turistů sem moc nejezdí, v celém městě byla jenom možnost, pronajmout si auto i s řidičem za vysokou cenu, to se mě nechtělo dávat, po projití asi dvacáté prodejny ojetých motorek ve městě se mě pořád nedařilo nikoho přesvědčit, aby mě motorků půjčil. V této oblasti mě lákala návštěva Plošiny Iljen, uvnitř kráteru ve stejnojmenné sopce je důl na síru, tuhle návštěvu jsem si nechtěl nechat ujít. Měl jsem v nohách asi deset kiláků po městě a nic, ale některé věci se prostě přihodí, ani člověk neví jak, sám od sebe ke mě přijel klučina na kole a spustil na mě perfektní angličtinou, jestli nechci navštívit Iljen, že mě zařídí řidiče s motorkou atd., nakonec mě zařídil odvoz k sopce za celkem rozumnou cenu, půjčil mě respirátor a čelovku i odvoz ze sopky přimo na trajekt na Bali, doporučil mě návštěvu tohoto místa v noci, protože místní lidé pracují v dole na síru i přes noc. Řidič mě vyzvednul na hotelu v jednu hodinu v noci, cesta k vulkánu trvala prudkým stoupákem jednu hodinu, vezl mě jeden z horníků, který si tímto způsobem přilepšuje.

Od parkoviště mě dovedl až na hranu kráteru, dozvěděl jsem se od něho, že v dole pracuje celá blízká vesnice, je to prakticky jediná možnost obživy, kromě zemědělství. Na cestu do kráteru byl nezbytný respirátor, silné výpary znemožňují dýchání, pár horníků má respirátory, ale většina jen kus hadru, je to mazec, cesta k dolu mě trvala půl hodiny, cestou jsem potkával horníky s nákladem směřující nahoru, je to jenom úzká kamenitá cestička, dost kluzká, nejde mě na mozek, jak můžou náklad vážící šedesát až osmdesát kilogramů vynést až nahoru a ještě se u toho nemůžou ani pořádně nadechnout. Chlapíci se nezdají, jsou to prckové a náklad leckdy musí vážit víc než oni sami, dole v kráteru je jezero, u něho si každý horník musí ručně vysekat síru, naložit a odnést, byla tam neuvěřitelná atmosféra, byla tma a plyny unikající ze sopky mají modrou barvu, bylo to jak někde v pekle, všude kouř podsvětlený modrou záři a v tom pracující horníci, nechápu, jak tam můžou pracovat delší dobu, musí je to úplně odrovnat. Za náklad, který musí vynést nahoru na kráter trvající mě bez nákladu půl hodiny a z hrany kráteru prudkým sestupem k místu, kde shromaždují síru, mě cesta trvala hodinu, za jeden kilogram nákladu dostanou asi 600 rupií, což je něco kolem koruny dvacet. Byl to silný zážitek, ještě jsem se nakonec prošel po hraně kráteru, ze kterého byl krásný výhled na další sopky a pobřeží, potom mě horník hodil zpátky na hotel a po zaplacení domluvené částky na trajekt na Bali, na trajektu další shoda náhod, zamluvil jsem si hotel ve sto kilometrů vzdáleném městečku na Bali Singaraja, na palubě si ke mně přisednu pár místních lidí, po kostrbaté domluvě jsem se dozvěděl, že jedou přímo do městečka, kde mám zamluvený hotel, vzali mě autem až do hotelu v Singaraj, dnes to zase byl rušný den, půjdu brzo spát a zítra si asi zase půjčím motorku na průzkum okolí.

Zde je odkaz na fotky adam591.rajce.idnes.cz/Banyuwangi_a_okoli%2C_Plosina_Iljen_16-18.06.2013/