Lombok-Praya a okolní vesničky 01.07.2013

Po objevování dvou ostrůvků se mě zachtělo vidět něco z vnitrozemí Lomboku, s motorkou není problém ujet i větší vzdálenosti, v ČR se můžu dát na profesionální  dráhu, jako kličkovací zajíc, zdejší provoz mě dostatečně vycvičil. Ježdění naslepo bez mapy se odvíjí v základu od mého orientačního smyslu, další podstatná složka je vykřikovat na každého cíl mé cesty, pokud ho znám, tímhle způsobem se mě podařilo vždycky dostat nějak záhadně až zpět do hotýlku, někdy je v životě dobré některé věci nechat plynout samovolně a výsledek se dostaví sám, já takhle proplouvám posledních pět měsíců. 

Po nasměrování do středu ostrova se mě dařilo nacházet jednu horší cestu, než druhou, vesnické spojovačky si můžou konkurovat co do počtu kaluží a děr, asfalt je přežitek, má to i svoje výhody, tam turistu neuvidíš, ale zato pravé srdečné vesničany zabrané do práce, nebo lelkující kolem cesty ano. Pod sopkou byl hustý prales, občas přerušený nějakým políčkem, nebo shlukem chatrčí, po dnešním dnu si říkám, že není možné, že i v dnešní době někteří lidé můžou žít v takových podmínkách, neumím si to představit, když tady je období deštů, to musí být hrozné pro lidi, co žijí v těch chatrčích a hlíně.

 V jedné vesnici se specializují na výrobu cihel, matlají je z hlíny, suší, potom vypalují pod stříškou z nějakých listů, viděl jsem ženy, které přenášejí zase cihly na desce položené na hlavě, dvacet cihel pro ně není problém unést, jsou to přebornice, mají můj obdiv. Další vesnice se specializuje na velké květináče i nádoby, asi na obylí, ty se vypalují taky pod takovou stříškou úplně primitivním způsobem, jako před stovkami let, vesnici jsem prolezl, něco nafotil, šoupnul jsem vždycky nějaký drobný peníz za fotku vesničanovi a uháněl dál. Po dojetí do další  vesničky mě zlákala usměvavá obchodnice do svého krámku na keramiku, měla tam velkou spoustu zboží, neodolal jsem vábení a koupil keramickou lampu, snad ji dovezu domů v nerozloženém stavu.

Poslední zastávku jsem udělal ve vesničce, kde ženy z celé vesnice tkají sarongy-tradiční oděv zdejších lidí, způsobem jakým to dělají,  připomíná předminulé století, dělají tam luxusní kousky, jeden takový sarong, dlouhý dva metry a široký asi metr, trvá udělat jedné ženě dva měsíce, po tom, co jsem viděl způsob výroby, tomu věřím, je to neuvěřitelná pakárna.  

Na zítřejší den jsem si po návratu na hotýlek koupil v městečku jízdenku autobusem až na letiště na Bali, pojedu sedm hodin i s trajektem, do Kuala Lumpuru mě to odlétá v devět hodin večer.

Zde je odkaz na fotky adam591.rajce.idnes.cz/Lombok-Praya_a_okolni_vesnicky_01.07.2013