Kambodža-Phnom Penh 14.07.2013

Výlet po městě mě nakonec pomohla uskutečnit motorka, nejdříve se mě do toho nechtělo, protože všude chtěli pas jako deposit, nakonec jsem ho svěřil výměnou za motorku jednomu páru provozujícímu půjčovnu na základě intuice, prostě mě nepřišlo, že by mě chtěli nějak podrazit a vše proběhlo v pohodě včetně vrácení motorky, půjčovné na den je čtyři dolary. Provoz na silnici je jedním slovem příšerný, na žebříčku příšernosti je hodně vysoko, silnice včetně hlavních tahů se rovnají katastrofě, jenom na hlavních tazích mají asfalt, děravý jak ementál, jinak hliněné, prašné cesty, byla to taky zkouška mé schopnosti orientace, párkrát jsem si nahlas zanadával, značení tady není, jezdil jsem jenom podle zadarmo mapky, ale je to na makovici, ve schopnosti naložit na motorku jsou zdejší domorodci na žebříčku taky hodně vysoko, viděl jsem tady chlápka na motorce a za sebou měl kárku, na které měl naložené šesti metrové jekly-kusy železa a balancoval s tím na silnici, další motorkář měl za sebou spolujezdce, který držel na motorce ocelové tyčky do betonu, dlouhé taky kolem šesti metrů, které táhnul za motorkou jen tak na zemi, další dvojice mě rozesmála, spolujezdec měl postavené vysoké štafle na sedátku motorky a do výšky mohli mít tak pět metrů a to je tady na každém rohu, další věc která se nedá moc popsat je, že si tady nedávají předost, prostě vám kdokoli odkudkoli vjede do cesty a je na vás, jestli to ubrzdíte, bylo by možná podle toho dobré udělat nějakou počítačovou hru včetně těch srandovních nákladů na motorkách.

Cíle pro dnešní den jsou určitě nejsmutnější a nejbrutálnější z celého mého putování po světě, první z nich je Killing Fields of Choeung Ek-vražedná pole, zde Rudí Khmérové vraždili své oběti z řad civilistů, procházení polí, z kterých v roce 1980 exhumovali řadu obětí je smutnou zálezitostí, místní průvodce popisoval jednotlivé brutální metody vraždění obětí, až z toho běhal mráz po zádech, na tomhle místě a v později navštíveném vězení bylo zavražděno 17.000 obětí.

Jenom ve zkratce popíšu smutnou historii této éry, v roce 1975 se Rudí Khmérové násilím dostali k moci ve zdejší zemi a nastolili vládu brutality, systematicky vyvraždovali inteligenci a lidi, kteří byli v něčem schopní, pokud jsem dobře rozuměl počet obětí se pohyboval kolem dvou milionů, lidé z měst byli deportováni do vesnic a přinuceni k nuceným prací, život lidí byl cíleně řízen například tak, že Rudí Khmérové lidi deportovali na vesnici, vybrali k sobě muže a ženu, kteří se neznali a řekli, budete spolu žít, takže nikdo se nebyl jistý ničím, auta byla zakázaná, hlavní město v těch letech připomínalo město duchů, po celé zemi fungovalo nespočet podobných míst, které jsem dnes navštívil, v roce 1979 do země vtrhla vietnamská armáda a vládu hrůzovlády svrhla, co museli v těch letech prožívat zdejší lidé si raději nechci ani představit.

Zde je další odkaz na informace o Rudých Khmérech oko.yin.cz/30/rudi-khmerove/

Dalším navštíveným místem byla věznice S-21, přestavěná z původní střední školy, areálem provázel naší skupinku muž, kterému Rudí Khmérové vyvraždili celou rodinu. Dvě hodiny procházení tímto hrůzostrašným místem mě úplně stačili, tenhle člověk nám dopodrobna vyprávěl historii téhle věznice, v místnostech jsou stále patrné skvrny po vraždění lidí, v místnostech jsou i fotografie obětí, které si dokumentovali a ptali se jich na otázky, které rozhodovali o jejich životě, nebo smrti, hrůza. Sugestivní popisování metod zde používaných mě musím se přiznat celkem odrovnalo, ačkoli nejsem nějaká měkota, tak tohle mě dostalo, muž který nás provázel, byl na konci prohlídky taky docela na hraně.

Odpoledne po vrácení motorky jsem si už pěšky došel zpátky do hotelu, zaprášený, špinavý jak horník z prašných cest, na zítra mám koupený lístek na autobus do vzdáleného místa Siem Reap, je tam nejslavnější komplex Kambodžských chrámů Ankor Wat, cesta má trvat šest hodin, ale po dnešní jízdě na motorce tomu nevěřím.

Zde je odkaz na fotky adam591.rajce.idnes.cz/Kambodza-Phnom_Peng_14.07.2013