Bangkok-Surabaya na Jávě 03-04.06.2013
Jáva od 04.06.2013
Bangkok-město Surabaya na Jávě 03-04.06.2013
Bangkok 03.06.2013
Tenhle poslední den v Bangkoku mě čekal přesun na letiště Don Mueang, v průběhu dne jsem si ještě užíval Bangkok, obešel několik zajímavostí, přecpal se výborným jídlem, po rozloučení se štamgasty hotelu včetně psa mě kolem třetí odpoledne i s báglem přivítalo hlavní nádraží položené kousek od hotýlku, odsud vlakem za pár drobných to trvalo hodinu na letiště. Letadlo na Jávu do města Surabaya mě letělo v 19:30 a na Jávu byl přílet něco před půlnocí, proto jsem po mohutném hledání na internetu po delší době našel přijatelný hotel s recepcí 24 hodin denně, který měl i e-mail, hotel stál kolem 500,- Kč na tři noci, tak jsem nečekal nic velkolepého.
Odbavení v Bangkoku proběhlo bez problémů, v zcela zaplněném letadle jsem byl jediný běloch, v letadle jsem vyplnil papíry pro imigrační i příletovou kartu pro celníky, ne letišti v Surabaya jsem zaplatil poplatek 25 doláčů a zamířil si to na imigrační, víza jsem dostal na měsíc bez nejmenších problémů, všichni úředníci totálně nad věcí, vysmátí. Po opuštění letištního prostoru na mě nalétlo hejno několika destítek supů-taxikářů a přeřvávali se, kde mě odveze, já nejdříve zamířil k bankomatu a su milionář, vybral jsem si 2.000.000,- rupií, což je asi 4.000,- Kč, víc mě zdejší bankomat nedal. Poučen z informací na internetu mělo hejno supů smůlu, nejlepší volba byl oficiální taxík z letiště na kuponový systém, do sedmnáct kilometrů vzdáleného hotelu stál 200,- Kč, taxikář byl solidní a přesun z letiště do hotelu včetně ubytování proběhl naprosto v pohodě, uvítala mě předzvěst dalšího dne ve městě, při jízdě z letiště na hotel nikdo neřešil červenou na křižovatkách, jediný můj taxikář stál na červenou, jinak všichni si to vesele frčeli dál, hotel domácího typu mě překvapil, čekal jsem totální hegeš, ale pokoj má klimošku, je čistý, velká postel, nová koupelna, zázrak.
Surabaya 04.06.2013
Ráno po rozkoukání v osm hodin, bylo před hotýlkem pěkný vedro, kousek je jedna větší ulice, do centra to je odtud necelých deset kilometrů, přemýšlel jsem, jak se tam dostanu, po oslovení několika zdejších domorodců mě bylo jasné, že to nebude taková sranda, nikdo neumí anglicky, rukama nohama jsem se s jednou paní domluvil, že musím jet bemem (dodávka v průměru 150 let stará, omlácená s vysmátým řidičem a v závislosti na vzdálenosti stojí kolem šesti korun, vyjíždí se až tehdy, když se podaří dodávku naplnit) na jeden jakože terminál a odtud dalším bemem do centra, dnes byla zásadní pomůcka navigace v mobilu, bez toho bych byl totálně v čudu. Na první bemo jsem pořvával název terminálu, řidič s širokým úsměvem přikyvoval, naskočil jsem a po jízdě, kterou jsem ve svém životě ještě nezažil jsme dojeli po chvilce na terminál, pounkama mě místní nasměrovali na další bemo do centra a už jsme frčeli, zdejší řidiči předvádějí neskutečné výkony, je to neuvěřitelný, jenom samotná jízda je zážitek, všichni jezdí jak se jim to hodí, do protisměru, na červenou, na silnici o šířce pro dvě auta, tam jsou čtyři a mezi tím ještě kličkují motorky, řikši, chodci s kárkama, se vším možným na zádech, všichni na sebe troubí, pokřikují a posunují se vpřed.
Po vystoupení z bema jsem si připadal jako prsatá, vysoká blondýna ve vězení plném vysmátých domorodců. ,, Halou Majster“ jsem slyšel od místnáků co dvě vteřiny, všichni na mě mávali, pokřikovali, chtěli se fotit atd., ze celý den se mě nepodařilo potkat jediného bělocha. Je tady podivuhodná směsice různých vlivů, do čínské čtvrti mě jako první navedla pěšky navigace, našel jsem tam chrám, který je neuvěřitelně působivý, mám patinu, původní výzdobu, bylo v něm zapálených spousta velkých svíček a dým z vonných tyčinek se vznášel ke stropu, pak moje trasa vedla přes tržnici, kde běžel kolotoč barev, vůní, zvuků s atmosférou starých tržnic, jak z minulého století. Další následovala Arabská čtvrt, navštívil jsem tam největší zdejší mešitu, tam jsem nefotil, bylo tam spousta dohlížečů, kteří zapáleně na všechny dohlíželi, taky zajímavá zkušenost, muslimové mě s úsměvem provázeli tržnicí, v navigaci jsem si našel umístění zdejší továrny na ručně balené cigarety, dá s tam koukat z prvního patra na ženy, které tam pracují s neuvěřitelnou rychlostí rolují cigarety, u továrny je i malé museum, měl jsem svého osobního průvodce, bylo to nevšední zpestření, po těchto zážitcích mě zase jedno bemo vezlo zpět na hotel, u hotelu mám v naprostém rozporu, co jsem viděl v centru supermoderní nákupní centru, se vším možným i nemožným zbožím, Surabaya je nářez, zítra se chystám do zdejšího přístavu…
Zde je odkaz na fotky adam591.rajce.idnes.cz/Bangok-Surabaya_03-04.06.2013